Kulturální studia a postmodernismus

2. června 2009 v 21:21 |  Média
Poslední dobou to tady virtuálně umírá, tak alespoň něco k oboru.

----------------------

Kulturální studia se s problematikou postmodernismu a postmodernity setkávají a věnují jim svou pozornost od osmdesátých let 20. století. Je to nevyhnutelné, protože pokud zájem kulturálních studií je zkoumání kultury v socioekonomické situaci současné společnosti, pak musí především analyzovat to, co ji formuje, jaká sama je a jak se mění situace a vlastní chápání jedince v ní. Přitom postmodernismus by měl být chápán jako proces v rámci kultury, kulturní hnutí, něco, co by se nemělo zaměňovat za styl, zároveň je možné ho považovat za filosofický pohled. Postmodernita je ovšem pojem, který spíš historicky vymezuje onu prolínavou hranici mezi tragikou nenaplněných ideálů modernity a naším současným světem. /1/ Nejen že se tyto pojmy lehce zamění, někdy se vše shrne jen pod první pojem postmodernismus, pokrývají stejný časový úsek, ale postmodernismus jako diverzifikovaný kulturní styl, který následuje po posledním jednotném hnutí, avantgardě, a postmodernita jako popis situace, která pochopila, že vědecká racionalita a pozitivizmus není univerzální prostředek k vytvoření ideálního světa. Jako pojem láká postmodernismus k vlastním výkladům a vymezením. Frederic Jameson například označuje postmodernismus jako "kulturní dominantu"/2/ a celkově jako logiku pozdního kapitalismu.

Postmodernismus - dobro či zlo

Jako kulturní styl je postmodernismus spíš skládačkou. Jeho znaky jsou intertextualita, ironie, pastiš, brikoláž, prolínání žánrů, zároveň postmoderní kritika se vydává napříč různými typy médií v honbě za smyslem znaků. Zájem kulturálních studí o postmodernismus jde napříč všemi odvětvími kulturního průmyslu, ať už jde o výtvarné umění, architekturu, hudbu, fenomén televizní tvorby ad. "Kulturální analýza se stala všestrannější, zabývá se celým polem reprezentace." (McRobbie 2003 : 29) Musela se vydat nejen napříč žánry a médii, ale také se zhroutily bariéry mezi akademickou půdou a "zkušeností každodenního života." (McRobbie 2003 : 66) Přitom v rámci kulturálních studií je možné najít pohledy, které roli postmoderny považují za přínosnou a kladnou, jiné za svět, který člověka přerostl a přehltil nebo je tu volání po schopnosti udržet si dialektický pohled a přijmou to i ono.

Globalizovaná média mohou pomoci tam, kde není možné dojít osobní zkušenosti. Svět je nedílně propojen a díky tomu není tak snadné zavírat oči třeba před problémy Třetího světa, který se může kdykoli objevit s obviňující naléhavostí na televizní obrazovce. Není už my a oni a nelze zavírat oči, všudypřítomnost médií může pomáhat, sdružovat, dávat politický impuls. Ačkoli zůstává kritizovatelným problémem, že média předkládají divákům témata zpracovaná v jazyce zábavy nebo příběhu a mýdlové opery. (McRobbie 2003 : 16)
I když se hovoří o krizi subjektu, zůstává mu stále "vůle vědět a touha mluvit". (McRobbie 2003 : 67) Mnohost a rozporuplnost subjektu v postmodernismu přináší pohled na konzumenta mediální produkce jako na jedince, který není jen pasivním manipulovaným příjemcem. Zůstává osobnost a jedinečnost příjemce i okamžiku. Masová kultura sice může být homogenní, ale ve chvíli recepce se stává něčím specifickým, součástí jisté lidové kultury. (Collins 2001 : 337)

Postmodernismus v kultuře je sbližující prvek, sám jako reakce na umění moderny, které bylo uměním samo pro sebe, nastal v podstatě proces demokratizace, destabilizace "vztahu mezi vysokým uměním a masovou kulturou, primárně prostřednictvím přivlastnění si znaků z masových médií," jak píše Collins. (Collins 2001 : 330) Může to však být nahlíženo i jako bezbřehé směšování, komodifikace kultury, jak ji vidí Jameson. On sám se ale od hodnocení spíš distancuje, (Jameson 2001 : 580nn) podle něj bychom měli nahlížet na "kulturní evoluci pozdního kapitalismu dialekticky, jako na katastrofu a pokrok zároveň". Postmodernismus nás umístil do nové reality a nového prostoru, který tvoří mnohonárodnostní svět, z hlediska vývoje je to jakási třetí fáze kapitalismu: první označuje jako tržní kapitalismus, druhou jako stádium imperialismu či monopolu. (Jameson 2001 : 573)

Na postmodernismus v kultuře se lze dívat pozitivně z toho hlediska, že kultura se prolnula s běžným životem, že pronikla tam, kam jí v čase modernity nebyl dán přístup, do celého našeho života, jak do ekonomických hodnot, tak do mechanismů státu i do samotné psychiky, takže vlastně celý náš život je kulturní. (Jameson 2001 : 582) Jinak je jeho pohled spíš kritický. Postmodernismus přinesl zhroucení časovosti a jakési uzavření v přítomnosti. Tak jako se stírají rozdíly mezi žánry, tak se stírá čas a prostor, což je vidět třeba na jiném vnímání historicity. To ilustruje změnami v žánru historického románu, (Jameson 2001 : 565-7) hlavní rozdíl je v tom, že k pochopení tradičního hist. románu bylo potřeba dějepisných znalostí, dnes je potřeba spíš přijetí obecného názoru na danou dobu. /3/
Kultura přitom žije hodně z toho, co už tu bylo, a svým způsobem sama sebe vykrádá a překombinovává. Intertextualita je jedním z průvodních znaků, tedy neustálé odkazovaní na jiné texty, ať už historické nebo současné, kdy například na sebe navzájem odkazují různé televizní pořady. (Collins 2001 : 334-5) V jiných oblastech, například v architektuře, jde v zásadě o totéž, kombinování různých stylů /4/ které se kdy objevily, svého druhu nostalgický historicismus. Netýká se to však jen architektury, případně oblečení /5/, Jameson něco podobného sledoval také na filmové produkci a ostatně jsme na tom obdobně i dnes při současné velké oblibě filmových remakeů. /6/
V oblasti produkce i spotřeby se objevuje prostředek brikoláže, která může vypadat na jednu stranu jako předem naservírovaná směs prvků opatřených novými významy, řada "programů, filmů, populárních písní a ostatních projevů populární kultury jsou už samy výsledkem sofistikované brikoláže," (Collins 2001 : 338) ale počíná-li si konzument sám jako brikolér, vybírající si na poli produktů populární kultury sám, je to projev svobodné vůle a nových možností, (Baker 2006 : 152) tedy cosi pozitivního.

Konec nekonec marxismu

Ve chvíli zvýšeného zájmu o postmodernismus na přelomu osmdesátých a devadesátých let narazila britská kulturální studia ve svém kritickém zaměření na období "new times", jakýsi apel vzít postmodernismus zcela vážně a zabývat se seriózně všemi aspekty populární kultury, a krizi (neo)marxismu. V postmoderní době jde předně o proměnu pracující třídy, která souvisí s ústupem klasické manufakturní práce, čím dál tím víc mechanizovaného průmyslu a rozšiřování sektoru služeb. /7/ (McRobbie 2003 : 31) Ony britské "nové časy" jsou poznamenané také úspěchem thatcherismu a oslabující pozici Labour Party. /8/ Autoři spadající do tohoto svého druhu směru, se soustředili na problém konzumerizmu, otázku potěšení z konzumování zboží, aniž by brali příliš v potaz, že spotřeba zboží může být nejen součástí volného času, ale i práce.

Návrat ke klasickému marxismu v oblasti jakékoli kritiky, je absurdní, protože ekonomický redukcionismus je už překonán. Ostatně kulturální studia zaměřila svou kritiku také proti tomuto redukcionismu. Zjevným problémem i neomarxismu bylo historické ovzduší pádu socialistického bloku, ale jakkoli se ztrácí možnost udržet marxismus jako politickou sílu, zůstává jeho vliv v oblasti kritiky, a proto se nedá říct, že by tu žádné politické konsekvence být nemohly. /9/ Krize marxismu přitom může být také chápána jako možnost revize a aplikace na nové podmínky. Dnešní svět není třídně determinován, jedinec se neidentifikuje tak snadno z žádnou jednotnou identitou, natož pouze třídou, ale všechny aspekty, politické, ideologické i ekonomické, navazují a rozvazují mezi sebou vztahy. (McRobbie 2003 : 49) A konec marxismu v praxi na sklonku dvacátého století, neznamená nutně konec socialistické myšlenky a politiky, ale jen změnu po směru pluralitní demokracie, společnost bez konfliktu je nemyslitelná. (McRobbie 2003 : 51)

Kulturální studia zaměřují pozornost i k dalším oblastem, silným tématem je postavení proměny feminismu v rámci postmoderní filosofie a v situaci postmodernity. I zde se vytvářejí nové pohledy a nové způsoby vymezení feminismu jako směru, toho, co znamená být feministka či feminista i co znamená být ženou. Jinou jejich zájmovou oblastí je kultura mládeže, rovněž problematika rasová a další. Je to v jejich interdisciplinárním charakteru, kulturální studia se snaží obsáhnout všechny aspekty naší žité zkušenosti a těžko by se našla oblast, které se nikdy nedotknou.


Prameny:
Collins, Jim. 1992. Postmodernism and Television. In Channels of Discourse, ed. by Robert C. Allen. London: Routledge.
Jameson, Frederic. 2001. Postmodernism or the Cultural Logic of Late Capitalism. In Media and Cultural Studies, ed. by Douglas Kellner, Gigi Durham. Malden: Blackwell Publishers
McRobbie, Angella. 2003. Postmodernism and Popular Culture. London: Routlage.

Pomocná literatura:
Baker, Chris. 2006. Slovník kulturálních studií. Praha: Portál.
Wayne, Mike. 2003. Marxism and Media Studies. London: Pluto Press.



[1] Srov. Baker, C., Slovník kulturálních studií, Praha 2006 s. 153-3 a McRobbie, A., Postmodernism and Popular Culture, London 2003, s. 24.
[2] Především pro možnost nějak současnost periodizovat, aby se nerozplynula do nepřehledné heterogenní směsice sil a vztahů. (Jameson 2001: 554)
[3] Nicméně Jameson píše výslovně o americké zkušenosti.
[4] Jameson užívá tvrdšího označení kanibalismus. (Jameson 2001 : 562)
[5] Jako příklad by např. mohla sloužit móda, která se vyrojila na sklonku 60. let po natočení filmu Bonny a Clyde, kdy se v oblékání objevil nápadný retro styl 30. let - dnešní retro pak vlastně přejímá obojí a je to už jakási násobná "krádež" v minulosti.
[6] Vedle kterých se dají klidně do jedné řady postavit také populární "filmy o filmech".
[7] M. Wayne pak zdůrazňuje, že jde o různé strany v sociální a ekonomické "jednotě" třídy, která prodává svou práci, aby přežila, což zahrnuje i "intelektuální" či duševní práci střední třídy. Jde ale spíš o to, že intelektuální střední třída spolu nikdy nedržela tak jako dělnictvo.
[8] Např. McRobbie, A., c. d., s. 25.
[9] Srov. McRobbie, A., c. d., s. 47.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pačes Pačes | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 22:53 | Reagovat

Dobrej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama