Červen 2009

Marshall McLuhan – Jak rozumět médiím

11. června 2009 v 17:04 Zápisník
Asi rok staré výpisky, které by se ale ledaskomu mohly hodit.
----------------------

Kniha s názvem Jak rozumět médiím. Extenze člověka M. McLuhana - v originálu Understanding media: The Extension of Man vyšla poprvé v roce 1964. U nás ji vydalo v roce 1991 nakladatelství Odeon.
Obsah představuje v úvodu sám autor. Zabývá se základními "extenzemi", rozšířeními, která představují technologie, které si lidstvo přivlastnilo a kterým je třeba porozumět. Co jsou tyto extenze, právě tak jako další pojmy, které používá (jeho známá horká a chladná média apod.), objasňuje v první části, ve druhé už se zastavuje u jednotlivých druhů našich extenzí a médií, médií v tom nejširším slova smyslu. Ty pak ilustruje množstvím příkladů i odkazů z oblasti literatury, a naopak se obejde bez poznámkového aparátu.

Zpovědi beze slov - dílčí zamyšlení nad představením

11. června 2009 v 16:58 Zápisník
Když se člověk pohybuje z jedné třetiny v médiích, z jedné třetiny v PR průmyslu a navíc ještě na akademické půdě, začne dřív nebo později rozmělňovat hranice diskurzů. Je to logický důasledek, ale hodně komplikuje práci. Publicismy v diplomce, teorie v publicistice a podobné kontaminace prorůstají texty jako plevel. Co je tedy tohle? Inu, recenze to asi nebude, ale než se dostanu k tomu "nahodit" správný diskurz, pravděpodobně už si nebudu z celého večera pamatovat nic, takže reflexe se konat nebude vůbec... ale protože nějakou reakci si tohle představení zasloužilo, dovolím si jeden hybridní text, dokud je to ještě aktuální.


Kulturální studia a postmodernismus

2. června 2009 v 21:21 Média
Poslední dobou to tady virtuálně umírá, tak alespoň něco k oboru.

----------------------

Kulturální studia se s problematikou postmodernismu a postmodernity setkávají a věnují jim svou pozornost od osmdesátých let 20. století. Je to nevyhnutelné, protože pokud zájem kulturálních studií je zkoumání kultury v socioekonomické situaci současné společnosti, pak musí především analyzovat to, co ji formuje, jaká sama je a jak se mění situace a vlastní chápání jedince v ní. Přitom postmodernismus by měl být chápán jako proces v rámci kultury, kulturní hnutí, něco, co by se nemělo zaměňovat za styl, zároveň je možné ho považovat za filosofický pohled. Postmodernita je ovšem pojem, který spíš historicky vymezuje onu prolínavou hranici mezi tragikou nenaplněných ideálů modernity a naším současným světem. /1/ Nejen že se tyto pojmy lehce zamění, někdy se vše shrne jen pod první pojem postmodernismus, pokrývají stejný časový úsek, ale postmodernismus jako diverzifikovaný kulturní styl, který následuje po posledním jednotném hnutí, avantgardě, a postmodernita jako popis situace, která pochopila, že vědecká racionalita a pozitivizmus není univerzální prostředek k vytvoření ideálního světa. Jako pojem láká postmodernismus k vlastním výkladům a vymezením. Frederic Jameson například označuje postmodernismus jako "kulturní dominantu"/2/ a celkově jako logiku pozdního kapitalismu.