Leden 2009

„Tak děvčata, co nám není jasné?“

18. ledna 2009 v 21:02 Zápisník
"Všechno," stručně shrne slečna Šikovnější, zatímco Sylfida se krčí za ní a slabě přikyvuje na souhlas.
"Ale no tak," vece pan Václav Janeček, "Vždyť na tom nic není, probereme si to jednotlivě. Entrelacé znáte? no to si takhle uděláte jako na grand battement, a pořádně vysoko, a pak fum pam a dopadnete zase na tu pravou. Jo, to je ono! A to máme dvakrát, potom takhle, dáme si sem a sem, coupé, zepředu, nášvih a jeté, a rovnou si dáme ruce, přetočit, krok krok, pak tam máme jedno temps levé, dvakrát fouetté a pak už to známe, glissad a grand pas de chat." Jak prosté, milý Watsone. Myslíte?
Nevím, jen se mi zdá, že kolem hlavy pana Janečka jsem na poslední hodině už jasně rozeznala obrys svatozáře. Člověk, který má za to, že vede hodinu pro profesionální tanečníky a přitom musí vysvětlovat, jak vlastně vypadá to a to a to...musí nutně mít svatou trpělivost a vidět v pedagogické činnosti poslání, i když se výsledky nedostavují. Copak slečna Šikovnější, ta jezdí na soustředění a vůbec na sobě pořád pracuje, ta to jeté en tournant vystřihla hned. Sylfida jen tupě zírá a nechápe. Jako ostatně často.
Říkáte si, co to vůbec tu Sylfidu posedlo, že se po třech letech jakéhos takéhos snažení o smysluplný pohyb cpe na otevřené hodiny? Inu, je za tím pracovní prostředí, kamarádky a noví známí. První krůček uskutečnila v létě na semináři ProArtu. Zjistivši, že po týdnu nemožného motání se pod nohama těch, kteří to narozdíl od ní umí, je snad schopna i zareagovat na styl jiného pedagoga, než je její stálá lektorka, rozhodla se rozšířit si obzory, co to dá. Nejprve se zcela bezskrupulózně vetřela na pravidelné pondělní hodiny na HAMU, kde objevila pohodový a vtipný přístup i jinými velmi oblíbeného pedagoga Václava Janečka. Ovšem událo se to po předběžné dohodě (ostatně jak vypadají její schopnosti v porovnání s budoucími pedagogy a teoretiky, je asi zřejmé). Neopustila ovšem ani svou nejoblíbenější pedagožku, Katku Riedlovou, kterou se čas od času snaží přesvědčit, že je zapotřebí zařadit na pořad dne i prvky náležející do jiných stupňů výuky.
Když shledala, že dvě hodiny týdně jsou málo a o zkouškovém se na škole logicky učit nebude, odhodlala se ke skutku ještě drzejšímu, cvičit s opravdovými tanečníky. Soubor DOT504 umožňuje navštěvovat série dopoledních tréninků volným zájemcům, kteříž nejsou odrazení hláškou na webu, že je to jen pro profi... Ale je-li volno, asi nebudou profíci bránit nikomu, aby se zúčastnil, pokud přímo nepřekáží. Návštěvnost kolísá, někdy cvičíte za přítomnosti skoro všech členů souboru (pročež jste vděčni, že vás alespoň neznají jménem), jindy jsou přítomni jen hosté (to už neznáte ani vy je), někdy je zapotřebí stočit se i na malé jeté, abyste se vzájemně nepozabíjeli, jindy se v celém sále třese čtyři pět lidí... Osvědčená metoda "postav se dozadu a koukej, co dělají ostatní" většinou funguje (ale pokud se necháte neprozřetelně vyšoupnout do první řady, nepomůže ani svěcená voda). Neuvěřitelná suma padesáti korun na hodinu je tak lákavá, že to za tu trochu ztrapňování stojí, nota bene když je někdy možné odchodit pět dní po sobě. To se i mozek začne ke konci týdne chovat trochu lépe.
Ve vedení tréninků klasiky pro DOT se střídají dva lidé, již zmiňovaný dramaturg ND a Laterny magiky, a mladá pedagožka a tanečnice Lenka Harazimová. Každý má jiný styl a přešaltovat se na jednotlivé profesory není žádná legrace. Pan Janeček si libuje ve skokových kombinacích (vítězství bude naše! ... i když zatím to tak nevypadá) a Lenka v diagonálách (přijde den, glissady, zúčtujeme spolu). Oba vedou i "open class" hodiny, které jsou v podstatě to samé, jen stojí o dobrých sto padesát korun víc... ty ranní totiž nejsou oficiálně vypsané jako veřejné (a abych nezapomněla, celá tahle legrace se odehrává ve studiu Dance Perfect na Národní třídě). Jistě by byly po Praze i další možnosti, ale zatím je toho tak akorát. Krizový den je čtvrtek. Jedna hodina v deset dopoledne, druhá v osm večer, na to našinec, který je jinak nucen trávit většinu času u knihy a u počítače, není fyzicky uzpůsoben. Pokud už se člověk pouští do tak ztřeštěného plánu, musí mít na paměti, že druhá, večerní hodina, by měla proběhnout ve známém prostředí a u oblíbeného pedagoga, kde můžete kdykoli přestat, aniž by kdo naznačoval, že se flákáte. Nezapomeňte, že když jste unaveni, i nevinná připomínka ve vás vzbudí depresi. Ale když jde všechno dobře, pak není nad intenzivní pohyb co nejčastěji :-).

A teď trošku normální shrnutí pro ty, co se na to někdy ptají:

Open Class hodiny jsou pro silnou náturu, která skousne, že všichni ostatní dělají, zatímco ona tupě zírá a nechytá se. Proto je dobré nejen mít tam známou tvář mezi cvičícími, ale znát i pedagoga a "sednout" si s ním. Pokud se cítíte nervózní, rovnou to zabalte.
V Open Class hodině se neučí, ale procvičuje. Pokud jste úplně mimo, pedagog se smiluje a vysvětlí vám to, ale nemůže zbytečně zdržovat provoz.
V Open Class hodině si na většinu věcí myslíte sami. Opravují se zjevné hrubky, ale nikdo neuhlídá propnutí nártů nebo kolena u všech cvičících. Pokud se vám zdá, že vás pedagog nechává až moc na pokoji, berte to tak, že vidí vaše meze, a je tam především pro ty, které pohyb živí. Ti potřebují připomínky víc než vy. Naopak příliš mnoho připomínek bere kuráž, zkušený pedagog to ví, a proto vám hodnocení dávkuje.
Nikdo vás nenutí do vysokých poloh, ale také vám v ničem nebrání. Musíte poznat sami, co můžete a co ne, případně, co je v tu chvíli smysluplnější (např. nemá cenu mít nohu u hlavy a k tomu povolenou druhou půlku těla, není ale zaručené, že vás na to někdo upozorní).

A jak poznáte dobrou hodinu? Dobrý pedagog při práci s dospělými:

pozná, když jste unavení nebo negativně naladění, odhadne povahu,
dává v průběhu hodiny povely k uvolnění a protažení,
si každého všímá, ale nikdy to nesmí přehánět,
se nevyjadřuje k tomu, jak vypadáte,
vás nebude nutit do něčeho, co je mimo vaše schopnosti,
vás klidně nechá odpočinout nebo vynechat cvik,
pochválí i nepatrné zlepšení,
přistupuje k práci s humorem,
ale neplete si humor s ironií,
nekomentuje vaši úroveň - jste dospělí a poznáte sami, jak na tom jste.