Říjen 2008

Sólisté baletu Národního divadla okouzlili na mezinárodním festivalu v Doněcku

20. října 2008 v 22:33 Balet - domácí
Sólisté baletu Národního divadla v Praze Adéla Pollertová a Alexandre Katsapov se představili v rámci 15. ročníku festivalu Stars of the World Ballet (jindy uváděn též jako Festival World Ballet Stars) v ukrajinském Doněcku. Vystupovali na dvou galapředstaveních s choreografií Petra Zusky, šéfa baletu ND, která nese název Déjà vu. Představení se konala 10. a 11. října, prvním byl jeden ze dvou galavečerů moderních choreografií, druhým pak slavnostní zakončení festivalu.


Baletní umělci z Prahy získali pozvání na festival díky zájmu tanečního impresária finského původu Juhani Teräsvuori, který je přítelem hlavního organizátora celé akce Vadima Pisareva. Při své návštěvě v Praze byl zaujat baletem Petra Zusky Brel-Vysockij-Kryl / Sólo pro tři, ve kterém viděl v hlavní roli tančit Alexandra Katsapova. Následovalo pozvání na festival ve Finsku, ale v době jeho konání Katsapov právě pohostinsky vystupoval na Taiwanu v baletu Dáma s kaméliemi. Po zhlédnutí záznamů několika dalších choreografií z repertoáru ND Teräsvuori vybral a doporučil duet Déjà vu na doněcký festival. Vadim Pisarev, ředitel festivalu a Donetsk State Opera & Ballet Theatre, chce s oběma tanečníky zůstat v kontaktu, počítá nejen s jejich účastí v dalším ročníku, ale bude-li možnost, také pro hostování mimo gala.

Podle samotných tanečníků bylo jejich číslo přijato s nebývalým úspěchem, alespoň nepoměřitelným s reakcemi domácího českého publika. "Zážitky z obou večerů byly naprosto neuvěřitelné," popisuje Katsapov, "diváci tleskali během celé choreografie, reagovali na každou drobnost. Po představení nám říkali, že naše vystoupení bylo z celého programu číslo jedna. Na závěrečném gala druhý den jsme byli odměněni skandovaným potleskem vstoje, nemohli jsme ani uvěřit, co dokáže s lidmi udělat deset minut dlouhá choreografie." Choreografii Déjà vu vytvořil Petr Zuska speciálně pro A. Katsapova a A. Pollertovou jako stálé jevištní partnery, premiéru mělo číslo minulou sezónu na galapředstavení v německém Kielu. Pražská premiéra byla v rámci každoročního Baletu Gala, který Národní divadlo pořádalo 24. dubna.

Alexandre Katsapov, první sólista baletu Národního divadla v Praze, přičítá úspěch na festivalu především právě choreografii Petra Zusky. "Publikum například v Rusku, a obecně na východě, je stále ještě zavalené klasikou, ale zároveň tam existuje hlad po novinkách. Lidé pak cokoli, co se vymyká, co je pro ně nějakým způsobem exotické, velice oceňují. Náš soubor by toho měl více využívat a jezdit častěji do Ruska a okolních států," uzavírá. Tanečníci v Doněcku po představení dostali od organizátorů darem křišťálovou růži. Nejen proto, že se takový dárek nedá dost dobře rozdělit na půl, ale také z vděčnosti ji po návratu věnovali Petru Zuskovi.

Festival Stars of the World Ballet je jednou z nejdůležitějších kulturních událostí na Ukrajině, letos se na něm představili umělci z Ruska, Maďarska, Německa, Japonska a dalších států, z nejznámějších např. Anastasia Voločková, Nikolaj Tsiskaridze, Andrej Uvarov, ale třeba i ukrajinská olympionička, gymnastka Lilia Podkopajeva. Letos se festival konal ve dnech 3. - 11. října, hlavní program probíhal v Doněcku, ale představení se konala i v jiných městech. Kromě dvou galavečerů moderního tance je celý zaměřený především na klasický balet.

Balet Národního divadla v nejbližší době chystá dvoutýdenní zájezd do Athén, který proběhne v listopadu, a vydá se znovu do Spojených států. Do Řecka se soubor chystá s baletem Romeo a Julie Youri Vàmose a s představením Brel-Vysockij-Kryl / Sólo pro tři Petra Zusky.

O PRŮBĚHU CESTY A DALŠÍCH ZÁŽITCÍCH Z DIVADLA ČTĚTE NA TANEČNÍCH AKTUALITÁCH

Ročenka Tanečních aktualit

20. října 2008 v 9:20 Balet - domácí

Výbor z textů sezóny 2007/2008 - vychází tiskem

1. internetový časopis o tanci Taneční aktuality.cz vydává ročenku, která pokrývá divadelní sezónu 2007/2008.
Taneční aktuality.cz se již druhý rok snaží referovat o dění na profesionální taneční scéně České republiky. Protože ne všichni zájemci mají kdykoli přístup k internetu a také proto, že se redakce domnívá, že taneční umění si zaslouží věcné shrnutí do jednoho celku, přistoupily Taneční aktuality.cz k vydání ročenky.
Najdete v ní recenze, rozhovory s tanečníky, choreografy a dalšími osobnostmi i fotografie. Značný podíl tvoří části věnované hlavním partnerům časopisu, jimiž jsou Národní divadlo, divadlo Ponec a Tanec Praha a divadlo Alfred ve dvoře s produkční jednotkou Motus. Ročenka ale nezapomíná ani na další scény a uskupení, namátkou ND Brno, plzeňské Divadlo J. K. Tyla, taneční skupiny Nanohach, DOT 504, festival 4 + 4 dny v pohybu a mnoho dalšího.
Cena: 150.- Kč / studenti 80.- Kč



Stalo se

15. října 2008 v 17:09 Balet - domácí
V Laterně magice se v pátek 10. 10. konala premiéra představení Cocktail 008.

Do Národního divadla zavítal opět choreograf Frank Anderssen z Dánského královského baletu. Spolu s dalšími odborníky vedl v sobotu 11. 10. zajímavý seminář na téma August Bournonville a jeho balety. Zároveň se uskutečnila dvě pohostinská představení prvních sólistů Dánského královského baletu Gudrun Bojesen a Mads Blangstrup v baletu La Sylphide.

V pátek 10. října se v prostorách Státní opery Praha udělovaly "Ceny Sazky a Divadelních novin". Jako nejlepší počin sezóny v oboru tance a baletu byla vyhodnocena choreografie Václava Kuneše Small Hour. Podrobnosti


Sólisté baletu ND Adéla Pollertová a Alexandre Katsapov vystupovali 10. a 11. října v ukrajinském Doněcku v rámci festivalu Stars of the World Ballet, na dvou závěrečných gala vystoupili s choreografií Petra Zusky Déjà vu (ukázka k vidění zde: http://www.youtube.com/watch?v=tfG3GrOSASg). Podrobnosti se dočtete brzy nejen v Zápisníku.

Links:

Cocktail 008 – novinka v programu Laterny magiky

8. října 2008 v 19:00 Balet - domácí
Laterna magika slaví v této sezóně kulaté výročí - 50 let od oficiálního zahájení umělecké práce samostatného souboru. Obrovský úspěch, který získala na Expu 58, se přenesl na domácí půdu i do zájezdních programů, a právě komponované představení s názvem Cocktail 008 se svým charakterem blíží jevištním tvarům pro Laternu magiku tak typickým. Návštěvníci v něm za jeden večer projdou nejúspěšnějšími scénami z představení uplynulých let, jakými jsou Casanova, Hádanky, Graffiti, Argonauti nebo stálice repertoáru Kouzelný cirkus. Největším lákadlem ale bude bezpochyby Code 58.08, krátká multimediální show, kterou zatím diváci přímo v Laterně magice neviděli. Byla postavena jako doprovodný program výstavy Bruselský sen a řada návštěvníků se zajímala, kdy se Code 58.08 dostane na repertoár. Není to ale jediný důvod proč stavět komponované představení.

Dramaturg Laterny magiky Václav Janeček vysvětluje: "Chuť připravit kompilační představení, v němž představíme výběr ve stylu "Best of" byla už před mnoha lety. Vždy ta myšlenka ale narazila na problém nepříjemných "obětí" ve smyslu nevyhnutelné redukce podoby té či oné ukázky tím, že ji vytrhneme z kontextu, a především z celkové výtvarné podoby daného představení. Unikátní na Laterně je právě to, že každé její představení vytváří zcela odlišný prostor a princip imaginace, i když žánrově a principiálně je Laterna stále stejná. Nicméně jsme do toho konečně přece jen šli i s tímto rizikem a možností dalších komplikací, jako je např. rozdílná kvalita obrazu atd. Bereme to jako takovou malou rekapitulaci, výroční projekt, hravou podívanou..."

První provedení mohou diváci zhlédnout 10. 10. 2008 od 20:00 hodin, další reprízy do konce měsíce budou následovat 11., 13., 14., 28., 29. a 30.

V představení se objeví klauni z Kouzelného cirkusu, současný tanec zastupuje část choreografie Graffiti Jiřího Bubeníčka, nechybí lyrický duet v téměř neoklasickém stylu a další směs žánrů. Dvě ukázky pocházejí z představení Hádanky, které už na repertoáru není, ostatní mohou být pro diváky pozvánkou na celou produkci. Jak Václav Janeček připustil, po stránce scénografické se Laterna magika musela uchýlit k co nejjednoduššímu řešení, už kvůli plynulému střídání čísel bez přestavby. Pro výběr ukázek použili tvůrci jednoduchý klíč - diváky. Vybrali zkrátka ty scény, na které publikum nejvíc reaguje, nebo které dokreslují pestrost a dynamiku představení.

Představením provází filmový pár tanečníků, kteří se pak na jevišti objevují v závěrečném kuse, Code 58.08, diváky vedou nejen z obrazu do obrazu, ale i zákoutími Prahy a Laterny magiky. Natáčení filmové části proběhlo v létě, třeba na terasách paláce Adria nebo na Vltavě, ale také v zákulisí Laterny magiky. Oba hlavní protagonisté, Zuzana Kvačková a Pavel Knolle, ale k premiéře nevzhlížejí s obavami a mluví i za ostatní tanečníky: "Všechna čísla jsou buď na repertoáru nebo alespoň průběžně zkoušená a oprašovaná, pro nás tanečníky o zvláštní premiéru nejde. V některých částech se vytvářejí nové alternace, ale vše probíhá docela v klidu."



Rozhovor se Zuzanou Kvačkovou a Pavlem Knollem z Laterny magiky

8. října 2008 v 18:55 Balet - domácí
před premiérou představení Cocktail 008

















Jaké máte pocity před premiérou?
Zuzana: Přípravy na tohle představení nejsou nějak náročné, protože všechny ty věci máme nazkoušené nebo běží normálně v repertoáru. Pro nás dva tohle představení premiéru nepředstavuje, i když jsou samozřejmě tanečníci, kteří v některých částech budou obsazeni poprvé, takže ti to tak vidět můžou.
Pavel: Přiznám se, že si nejsme moc jistí, co tomu divák řekne, skutečná novinka je v celém představení jenom Code...

Diváci vás vnímají od začátku dokonce díky přítomnosti filmu, jste obsazeni i v první polovině představení?
Zuzana: Zatancujeme si i v první půlce, i když ne spolu jako pár, třeba v ukázce z Graffitů a v Pas de six z Hádanek.
Pavel: První polovinu už ani moc nevnímáme, že jsem tam přítomní na plátně, to jsme si užili při natáčení. Při představení se stejně připravujeme v zákulisí na další výstupy a co se děje venku, jde mimo.

Jak dlouho se natáčelo?
Z.: Asi týden, natáčeli jsme každý den pár hodin, šlo to docela rychle.

Byla pro vás Laterna magika prvním angažmá po škole?
P.: Pro mě ano, nastoupil jsem tu už v roce 1985 a kromě občasných hostování to pro mě byla pořád domovská scéna.
Z.: Já jsem měla cestu trochu komplikovanější, protože ani nemám žádnou konzervatoř, k tanci jsem se dostávala postupně. Jako malá jsem hrozně chtěla jít studovat tanec, ale nepodařilo se mi to doma prosadit. Pocházím z Bratislavy, tam jsem navštěvovala různé kurzy, byla jsem členkou Tanečního divadla Bralen, Bratislavského divadla tanca, pak jsem přijela do Prahy do Pražského komorního baletu k Pavlu Šmokovi, nějaký čas jsem byla na volné noze a teď jsem tady, už čtvrtou sezónu.

Nenapadlo vás zkusit to i u jiného souboru?
P.: Napadlo, ale vždycky to nakonec skončilo tak, že jsem tady zůstal. Vždycky se to tak sešlo, nejde jenom o aspekty téhle práce, ale i o soukromý život, člověk se musí v lecčem podřídit...

Vyhovuje vám systém představení Laterny magiky dobře?
Z.: Svým způsobem vyhovuje, protože každé představení se dá vždycky udělat úplně jinak. Samozřejmě by nevadilo, kdybychom mohli mít víc premiér, ale víme, jaká je realita. Dneska je všechno o penězích, bohužel. Jenom je škoda, že když teď budeme mít tuhle premiéru, že se repertoár nás dvou tím pádem zmenší na Kouzelný cirkus a Cocktail 008, ostatní představení nebudeme hrát.
P.: Hraní v blocích je dobré v tom, že když se vám něco nepovede nebo nevyjde, máte možnost si to druhý nebo třetí den spravit. Že nejsou častější premiéry, to asi vadí všem, myslím, že to je taky příčina, proč odtud někteří lidé odcházejí, život tanečníka je přece jen krátký a ne každému to takhle stačí.

Vy jste, Pavle, hostoval také v Národním divadle, můžete připomenout, o co šlo?
P.: V ND jsem tancoval v choreografii Petra Zusky Requiem, v představení Mozart?Mozart!. Byl to v podstatě záskok, sice jsem to tancoval po celou dobu, kdy bylo představení pravidelně na repertoáru, ale bylo to proto, že v té době onemocnělo několik tanečníků a Petr Zuska mě požádal, abych jeden sólový part nastudoval.

Vy jste zase minulou sezónu začala spolupracovat s Václavem Kunešem v rámci projektu 420people. Jaká to byla zkušenost?
Z.: Tančila jsem v jeho choreografii Neen-ya, měli jsme několik představení v Praze a Brně a byla to krásná spolupráce. Vašek je jeden z choreografů představení Graffiti, takže k Laterně má blízko, jeho styl mi vyhovuje. Teď s nimi zrovna nic nového nezkouším, ale prý se mnou ještě počítají.
P.: Možnost hostování nebo práce s jinými lidmi vítá každý, člověk má svoje ambice a nechce se zaseknout na místě, hledá si příležitosti i jinde.

Nepřekáží právě blokový systém hraní v možnostech hostování?
Z.: V tomhle je to spíš výhoda.
P.: Právě že v jiném divadle by vás třeba těžko uvolnili na týden nebo čtrnáct dní v kuse, abyste si někde mohla pracovat jako Zuzka s Vaškem nebo já s Petrem. Díky tomu, že hrajeme v blocích, máme na každé představení dostatek alternací, takže se můžeme prostřídat.

Oba máte partnery z oboru a oba už taneční kariéru ukončili. O vás Pavle vím, že máte dceru, která chodí na taneční konzervatoř, nesnažili jste se ji od toho odradit, když sami víte, co to obnáší?
P.: Já se domnívám, že stejně jako mně nezabránili moji rodiče, aby se ze mě stal tanečník, tak by to nešlo, i kdybychom se to dceři snažili vymluvit my. Když to někdo skutečně chce dělat, tak si to prosadí, třeba jinou cestou. Vidíte, že Zuzka je zrovna takový příklad, konzervatoř sice nevystudovala, ale stejně se k tomu nakonec dostala. Myslím, že nemá smysl stavět se proti, stejně se teprve časem ukáže, jestli to dítě má skutečný talent, jaké bude mít nakonec dispozice, jak pevnou vůli bude mít...

Pokud vím, vy ještě děti nemáte...
Z.: Ještě zatím ne, ale budeme na tom pracovat :-).

Váš manžel, Lubor Kvaček, byl do loňské sezóny sólistou v Národním divadle, ale skončil s tancem předčasně.
Z.: Stal se mu úraz na zájezdu do Spojených států, poměrně vážná věc s achillovkou, rozhodl se, že už se nebude zkoušet vrátit na jeviště. Teď má v baletu funkci asistenta režie. Ale paradoxně je doma ještě míň, než když tancoval, protože musí být se souborem v divadle na každém představení.

Nezatoužili jste někdy po čistě klasickém představení? V Laterně magice taková možnost není...
P.: Mě to párkrát v životě potkalo, takže se mi nezdá, že bych o něco přišel. Byl jsem na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluzakladatel skupiny Pražského festivalového baletu, kde jsme dělali především neoklasiku, potom jsem třeba v Liberci tančil Merkucia v Romeovi a Julii.
Z.: Mě se klasika tak úplně netýkala nikdy, protože právě když jsem to nejvíc chtěla, rozhodli za mě doma a studium se nekonalo. Tady samozřejmě máme klasický trénink, ale baletka ze mě nikdy nebude. Ale jsem tu ráda a dnes mi určitě zdejší repertoár a styly vyhovují víc.

Které představení vám nejvíc vyhovuje?
Z.: Asi mi nejvíc sedí Graffiti, ale vždycky jde o víc než jen o oblíbenou roli. Záleží na tom, jak probíhají zkoušky, představení, jak se člověk ráno probudí, jak je naladěný. Někdy si člověk představení skvěle užije, i když mu jinak třeba nevyhovuje, a stejně se může úplně pokazit něco, co má jinak hrozně rád. Každý den jste na tom jinak a vždycky necháte na jevišti něco jiného.
P.: Nejvíc mě asi také baví Graffiti a měl jsem moc rád Casanovu. Někdy si třeba hodně užiju i Kouzelný cirkus, to je představení, které v podstatě stojí na čtyřech sólistech, a když se vám sejde parta lidí, kteří jsou večer stejně naladění, tak je to pak úžasný zážitek.

Jak vnímáte to, že hrajete především pro cizince?
Z..: Osobně jsem vděčná za každého člověka, který v hledišti sedí. Když člověk někdy hraje před poloprázdným sálem, tak to tedy zážitek není. Vzhledem k tomu že děláme - nebo se snažíme dělat - umění, které je sdělné beze slov, tak je mi úplně jedno, jestli je můj divák cizinec nebo ne.
P.: Přesně tak, je skutečně jen málo lidí, kteří se tady v oboru prosadí tak, že se stanou známými, ale ono o to také ani nejde. Tuhle profesi nemůže dělat někdo, kdo by ji neměl rád pro ni samotnou, kdo by s ní nebyl srostlý. Nezáleží na tom, jestli nás někdo pozná na ulici, ale abychom odvedli dobrou práci pro diváky, ať už jsou to Češi nebo cizinci.

Může mít tanečník v Laterně magice tajná přání, vysněné role?
Z.: Ale ano, mě už se jedno přání splnilo. Je to právě v představení Graffiti, duet Les Bras de mer od Petra Zusky.
P.: Myslím si, že právě díky Graffitům jsme tady potkali tři výborné choreografy, kteří kromě toho, že mají velký talent, chápou i Laternu magiku jako takovou, a rozhodně bych se vůbec nezlobil, kdyby se někdo z nich ještě vrátil a chtěl se souborem pracovat.